Kapela Unotrio. Čtyři nadějná chlapiska. Počty úplně nesedí, ale k pointě se ještě dočteš. Vydrž.
„A co že to brnkáme za muziku? Hrajeme akustické covery známých písniček. Děláme to po našem a hlavně nás to baví.“
VSTUP DOBROVOLNÝ
KONCERT PROBĚHNE NA MALÉ STAGI
.
.
.
.
.
Bandit jsme spolu začali léta páně 2016 a to v počtu 3 kusy. Tady playeme podruhé na veřejnosti. Podle oblečení, posuďte zda naše začátky nebyly těžké. Na Titanic by nás vzali ztěží do podkotelní třídy. (Mimochodem, když jsme u tý kocábky. No řekněte s těma dveřma to byl fakt fuckup. Měla ho tam pustit, no ne? Místa jak na Václaváku. Nebo co si o tom myslíte?)
2019
A to už je rok 2019. V tomto roce přišlo na přetřes, zda-li se nerozšíříme do prostornějších dispozic 3+1. Stačila ale jedna svatba, aby se to semlelo tak, že zvítězila mnohem kompaktnější dispozice 3+KK a my jsme do svých řad přivítali Kubu Klejcha. Kuba s námi drží basu právě od tohoto památného koncertu v zámeckých zahradách zvěčněného na dagerotypii níže.
Název vs. matematika
V tento okamžik ovšem nevyhnutelně nastal matematický paradox hrozící zhroucením vesmíru (něco jako když se schyluje že mladej Mekfláj z pětaosmdesátýho potká starýho, model 2015, Mekfláje, jestli mi teda rozumíte). Zkrátka 4 kusy a Unotrio ? Ihned jsme se ponořili v kroniky hledajíc spásný precedens. Literatura nás ale nenechala na holičkách. Zjistili jsme, že nějaký Saša Dumas, uznávaný to literát a provařený umělec, taky nebyl v matematice kdovíjakej přeborník a součet jeho mušketýrů mu nevycházel minimálně vo jednoho D’Artagnana. Tím jsme měli věc za vyřešenou a posvěcenou z vyšších míst a nebylo třeba to s revitalizací názvu nijak hrotit.
